ISKM03 - Kulturně kreativní průmysly – výzva

Z kreativních výzev jsem si zvolil koncert Kabinetě múz, na kterém hrály kapely Vlněna a Fetch, které patří pod kultovní label Silver Rocket, což je prakticky vždy záruka kvality.

V sobotu 8.1. jsem tedy kolem půl deváté vstoupil do klubu, pozdravil Myšáka za barem a objednal si nealkoholické pivo, protože je ledn a to tradičně nepiji.

Přátelé Loldán s Mateřinou ještě nedorazili, a tak jsem volnou chvíli trávil tím, že se se přehraboval nabídkou vinylových desek, Právě ve chvíli, kdy jsem se s deskami Charlese Bradleyho a Becka pomalu ale jistě vydával k pokladně, se za mými zády ozvalo "Nazdar Pavláte, už máš vstupenku?". Což bylo neklamné znamení, že oba přátelé již dorazili právě včas, abych si zmíněné desky nekoupil, čímž mi ušetřili pěkných pár set.

Zahudroval jsem tedy, že vstupenku ještě nemám a vyrazil s ostatními do sálu, neboť první kapela již začínala hrát.

V sále nás z počátku bylo poskrovnu a onou první vystupující kapelou byla Vlněna, která se ukázala nebýt headlinerem, jak jsme všichni původně předpokládali.

Zvuk nebyl úplně nejlepší, což spolu se sporým osvětlením a vůni starých knih, kterými byl sál z nějakého důvodu cítit, způsobilo, že jsem si připadal jak na koncertě v nějakém antikvariátu, což ještě více umocňovalo atmosféru undergroundového koncertu. Vlněna ale nepatří mezi mé hudební favority a tak mi v hlavě kromě celkové atmosféry nejvíce ulpěla na ježka střižená slečna v montérkách, která extaticky tančila v první řadě, čímž vytvářela drobný nenásilný konflikt s pivem bubeníka následující kapely Fetch!, který stál celou dobu vedle ní.

Po povinné cigaretové pauze mezi koncerty přišel čas na pro nás hlavní kapelu večera a to Fetch!. V sále přibylo lidí a mlhy, členové kapely na pódiu vypadali jako dva klony Daniela Landy a Dylan Moran, což ale naštěstí neznamenalo, že tak zní. Vlastně hráli tak dobře, že si dokážu vybavit pouze polonahé kreace bubeníka lákajícího publikum blíž k pódiu a několik útržků písní z posledního alba Semifinále, které jsem poctivě naposlouchal, tři čtvrtě hodina koncertu utekla zkrátka až moc rychle.

Z po koncertního vyhodnocení stojí za zmínku snad pouze Mateřin postřeh, že na koncertě byla většina lidí staršího data narození, na což není zvyklá a její následné uvědomění, že i nám je už vlastně třicet, čehož Loldán umě využil jako záminky k nákupu zmíněného alba, čímž mě nenápadně donutil k tomu, to udělat s ním.